Smutne basnicky a citaty x(x(
Cakanie na smrt Vyhrniem si rukav na lavej ruke, zatvorim sa do izby uplne sama, cez zapästie bezvahavym rezom ziletky vykupi ma z trapenia jedina rana. Krvy kvapka pomaly na koberec izby, zanechava na nom cervene flaky, ja nahlas dycham,tesim sa na smrt, ked moj zly zivot opustia temne mraky. Tesim sa na svet.ktory ma caka, nebojim sa smrti,necitim strach, pri nohach vznika mi krvava mlaka, bolest co ma dusi meni sa v prach. Po chvili iba privriem oci, moj strasny zivot prekryva tma, nestihlo mi stastie do zivota vkrocit, upadam navzdy do vecneho sna. Strach Žijem život plný temných síl, plný smútku, utrpenia, krutý akord ma zahlušil, a spať mi už vôbec nedá. Bojím sa nového rána, čo mi zasa prinesie, či len ďalšie slzy a žiaľ, alebo radosť prekvitne. Mám strach už zo všetkého, že ma to zas kruto zraní, žiaru svetla tlmí temný, pocit strašný, nepoznaný. Mám strach pozrieť na oblohu, lebo je tak veľmi čistá, myšlienky mi zabraňujú, z môjho hriechu očistiť sa. Bojím sa aj temnej sily, že ma opäť pohltí, a ja budem ničiť víly, a osud ma kruto zarmúti. Prečo je láska vždy tak krutá, ako tá najväčšia harpia? Prečo sa tu stále krútia tie výčitky zabitia, mojej duše tým zlým citom, vôbec neopetovaným, mám strach z nového dňa, a pocit nepoznaný, že ma utrpenie pohltí a ja budem žialiť, plakať, že sa už zas nedokážem na vlastné nohy stavať. Strach je pocit nemilostný, plný rôznych nástrah zlých, no ja si len v duchu vravím: Miluj, ľúb a navždy ži!!!! mrtva ale stastna hlavu ma zvratenu,mokre vlasy za dvermi pocuje te zufale hlasy. je neskoro prosit ju a kricat, teraz vam zostava len pri truhle mlcat. vzala si poslednu kvapku zivota nad jej telom sa svetielko mihota ona je v rakve, na prsiach hlina kto za to moze?koho je to vina? bola tak nestastna ked sa s nim lucila studena ziletka vsetko to skoncila. vzdy v slzach sama sa topila ked citila samotu, vinom sa opila pre mna je hrdinkou, vzdala sa zivota to ja som zbabela a nici ma samota. Báseň o smrti: Odcházím spát, tak buďte tiše, Studene slzy z nebe : Padají studené slzy z nebe, Žalem, smutkem a bolesti, až někdo rolničkama zachrastí, Jedna vrstva, druhá, třetí, Cesta nebem k zemi dlouhá, Tmavé vlasy skrývající smutek, jen jeden, jeden letmý dotek. Dva šperky ve rtu ukazující jeho hrdost, vidět hodně je jeho slabost. Slzy z očí kanou, ohně v srdci planou. Ze sebe vydá sotva hlásku, u sebe chě mít jen svou lásku. Deprese ničící jeho kůži, na zápěstí šperky ve tvaru růži. Nejhezčí děti co po světě chodí, co ve svých slzách se brodí. Anjel padnout anděla, Očima zrůdnýma nicotou, Černými křídli zamával a kolem se bouře zvedla. Krutý anděl bez srdce,
možná se uvidíme někdy příště.
Teď už ale vážně musím jít spát,
nechám si o Vás možná i zdát.
Odcházím se svědomím, že nemám nic,
můžu mít míň a můžu mít víc.
Však já nic nechci, všechno mám,
a když je toho hodně, vše vám dám.
Odcházím s nadějí, že bude lepší svět,
možná se ho dočkáte co nevidět.
Zavírám oči, dobrou noc,
na můj život toho bylo moc.
Odcházím a vím, že budu Vám scházet,
však nesmíte mi na hrob květiny házet.
Chci zemřít v klidu a bez cizího smutku,
já vím, že zanechala jsem zde mnoho dobrého skutku.
Odcházím a naposledy se loučím,
kapesník bílý v slzách máčím.
Hrob ze zlata já nechám si stavět,
že příběhy se o tom budou vyprávět.
Odcházím a vím, že byl to dobrý svět,
avšak vím, že nevrátím se hned.
Na hrob si nechám nápis dát,
že se mi chtělo hrozně spát.......
ach, čí srdce tak zebe?
Padá pláč, mokrý, studený,
má někdo obličej zjizvený.
sníh, ty zmrzlé slzy,
ach ano, spadnou brzy.
kam všechny ty vločky letí?
Padají k zemi, padají,
kde v míru a s láskou skonají.
špatně skončí, co se toulá.Emo
koupal se v krvi a špíně.
Jeho bílá křídla zčernala,
posel naděje zmizel.
upřeně na mne hleděl.
Temnota naplněná prázdnotou,
kdo je spatřil zhyne.
Beznaděj a bolest rozdával
- však také bral
má duše se k němu vznesla.
jenž padl do stínu.
Teď krade lidem duše
a necítí vinu.
Proč mi to děláte?
Proč mě tak týráte?
Proč?
Proč?
Proč?
Nenávidíte mě tak si to nechte,
a zůstaňte kde jste.
Já nechci s vámi mluvit,
chci zůstat tam kde chci!
Říkejte si co chcete,
já zůstanu v tomhletom světě.
Jsem vaší obětí,
řekněte proč?
Copak už toho nemáte dost?
Nestačí vám to co mi děláte?!
Jen tak se na mě koukáte.
Koukáte jak trpím,
líbí se vám když brečím.
Tak toho nemáte dost?
Nechte mě prosím jednu noc.
Jednou se vyspím v klidu a míru,
zanechte dobrou víru.
Nemáte mě rádi a co já nadělám,
alespoň mě teď nechte já umírám…
Žiletka
Do kůže zaniká strašně to bolí
trochu mi uniká že teď umírá mi ruka.
Bolí to,všude krev teče slza po tváři se mi vleče.
Kapesník nestačí potůček slz se valí
krev už mi nezbývá,asi už nebudu
protože odcházím,ona mi pomohla s problémem velkým.
Leskne se jako stříbro,zlato už je moc,
tak mějte se krásně já už tady toho mam dost.
Nikdo mě nemá rád nebudu se vtírat,
Nebojte se už mě nebudete vídat.
Skočit dolu
Skočit dolu chtěla bych moc
Počkám si až bude černá noc
Noc černá jako vrána
Já nevím jestli dočkám se rána
Už ležím tam kde jsem chtěla
Na lásku jsem zapomněla
Slyším už jen řev a něčí hněv
Slyším sanitky blížící se ke mě
To houkání ubíjí mě
Probouzím se všude je bílo
Vidím že nejsem tam kam se mi chtělo
V nemocnici bezmocně ležím
Přemýšlím a k tomu brečím
Chtěla jsem pryč vy nedali jste mi možnost
Neboje já zkusím to znova dejte mi volnost
Utopit Vzhlížím se v hladině, Potápím se v hlubině, Žít život dál mě nebaví, Už chci svou cestou jít, Cestou mrtvých jako já, Utopili se a neví jak, Bylo to rychlí jako šíp, Šíp s srdci jako nic, Už je to tak jak to je, Utopím se v tmavé hlubině